22. Smysly včel

Lukáš Prouza

• Z hlediska smyslů včel je velmi podstatnou oblastí hlava, kde je jich značná část uložena, ale na druhou stranu i zbytek včelího těla disponuje několika okrsky, kde plní další smyslová ústrojí svou funkci.
• Z konkrétních smyslů bude jeden z nejdůležitějších zrak. Ten je u včel zajištěn díky dvěma složeným očím a třemi jednoduchými-temenními očky, které se nachází přímo na horní části hlavy. Složené oči používají včely čistě ke standardnímu vidění na rozdíl od oček temenních, které slouží výhradně jen pro reakci na světelné podráždění (citlivost tma /světlo). To poměrně značně souvisí se schopností se orientovat při zatažené obloze.
• Složené oči se skládají z mnoha jednotlivých oček (ommatidií – každé z nich má samostatnou šestihrannou rohovku : fasetu ). Každé z oček disponuje schopností zobrazovat malý výřez viděného celku jako bodový obraz, z jejichž součtu vzniká celkový rastrovaný obraz. Pro příklad dělnice má asi 3000 jednotlivých oček, zatímco trubec má v průměru okolo 6500 oček. Ve srovnání s okem člověka nevidí včela na dálku tak ostře, poněvadž se předpokládá, že včelí vyobrazení svého okolí je mozaikového charakteru – to si můžeme představit jako bychom sledovali stejný kanál na stovkách televizorů současně.
• Pokud budeme srovnávat možnosti rozlišení barev, tak včely oproti lidskému oku mají poměrně odlišné vnímání barevných odstínů. Například to, co lidé vidí jako jasnou červeň, pro včelu má nádech černé nebo tmavošedé barvy. Pro změnu lidé nevidí zase ultrafialové barvy, přičemž pro včely je tato vlnová délka přímo ideální, poněvadž jsou při ní jejich receptory drážděny nejvíce. Zatímco člověk je schopen rozlišit mezi červenou a modrou asi 60 barevných odstínů, včely nezvládnou více jak 12 odstínů. Nejvýraznějšími barvami jsou pro včelu oranžová, žlutá, zelená, modrozelená, modrofialová a ultrafialová. Naproti tomu však včely nedokáží téměř rozlišit mezi oranžovou, žlutou a zelenou barvou. Zřetelné členité obrazy nebo předměty rozliší včela velmi snadno, s malými objekty by mohla mít i problémy.
• Dalším smyslovým orgánem jsou tykadla. Jsou to dva volně pohyblivé přívěsky, jenž mají včely přirostlé k čelní straně hlavy pomocí jemné membrány. Jsou článkovaná, ohebná a jsou hustě pokryta mikroskopickými štětinami. Tyto včelí tykadla jsou velmi výkonné chemoreceptory a mechanoreceptory a díky nim mohou včely reagovat na pachové, chemické, mechanické či další podněty. Jejich další funkce spočívá při zjišťování přítomnosti feromonů – mezidruhová komunikace, dále při hledání potravy, vody a také ke zjištění vhodného místa pro kladení vajíček.
• Z důvodu toho, že včely tráví většinovou část svého života ve tmě, tak jsou jejich smysly uzpůsobeny tak, aby byly nezávislé na světle. Proto včelí svět ovládají zejména čich a hmat. Tyto smysly fungují výhradně prostřednictvím droboučkých chloupků (citové brvy), jenž jsou podobné štětinkám. Ty se vyskytují de facto po celém těle včely, ale jejich největší koncentrace se nachází na tykadlech, ústním ústrojí a nohách (což je obdobné i pro další smyslová ústrojí).

• Mezi chemoreceptorickými štětinkami na tykadlech, ale i jinde můžeme najít i ty, které zjišťují přítomnost chemických látek ve vzduchu, a tudíž fungují jako sídlo čichu (tykadla jsou pro čich nejdůležitější). Dále v těchto oblastech se nacházejí skupinky štětinek, jenž vnímají přítomnost chemikálií přímým kontaktem s pevnými látkami či kapalinami a slouží k vnímání chuti.
• Hmatové štětinky zase vnímají dotyk a jsou připojeny ke kutikule kulovitým kloubem a jejich sebemenší pohyb dráždí nervová zakončení na spodní straně kloubu.
• Přestože hmyz nemá „nos“ tak je prokázáno, že má vynikající čich. Speciálně největší koncentrace čichových receptorů je na tykadlech, párových výrůstcích a mezi složenými oky.